Islandsko-český studijní slovník

×

Přidejte nové slovo

Hesla, která Vám ve slovníku chybí, můžete zde po jednom přidat - česká i islandská. Nebojte se podělit se s námi Vaší znalostí a vědou a napište nám do poznámek, jaký se domníváte, že je překlad. Návrhy na nová hesla postupně projdeme a umístíme je do slovníku.

Islandská výslovnost

Menu

Islandská výslovnostPřehled výslovnosti islandských hlásekPřehled výslovnosti složeného slova

Úvod

Výslovnost islandského slova je komplexní a pro správnou výslovnost je zapotřebí zohlednit několik faktorů:

    Názvy písmen islandské abecedy
  • Současná islandská abeceda obsahuje 32 písmen. Písmena "c", "q" a "w" se vyskytují v přejatých slovech. Písmeno "z" bylo v roce 1974 nahrazeno písmenem "s".
    a[aː]í[iː]t[tʰjɛː]
    á[auː]j[jɔːθ]u[ʏː]
    b[b̥jɛː]k[kʰauː]ú[uː]
    c[sjɛː]l[ɛd̥l̥]v[vafː]
    d[d̥jɛː]m[ɛmː]w[tʰvœːfal̥d̥ vafː]
    ð[ɛːθ]n[ɛnː]x[ɛxs]
    e[ɛː]o[ɔː]y[ɪfsɪlɔn]
    é[jɛː]ó[ouː]ý[ɪfsɪlɔn iː]
    f[ɛfː]p[pʰjɛː]z[sɛːd̥a]
    g[ɟ̊ɛː]q[kʰuː]þ[θɔrd̥n̥]
    h[hauː]r[ɛrː]æ[aiː]
    i[ɪː]s[ɛsː]ö[œː]

    Souhlásky (í. samhljóð)
  • V islandštině se používá 30 souhlásek (fónů), které se často liší od českých fónů, třebaže souhláska (písmeno) zůstává stejná. Podobně jako v angličtině se užívá přídech (tzv. aspirace, í. framblástur). Dále se užívá předpřídech (tzv. preaspirace, í. aðblástur).
    IPA* Název Příklad Výslovnost Informace
    [b̥]neznělá bilabiální plozivabara [b̥aːra]české "p" o trochu blíže k českému "b"
    [pʰ]neznělá bilabiální aspirovaná plozivaprestur [pʰrɛsd̥ʏr̥]"p" s přídechem (viz. přídech)
    [d̥]neznělá alveolární plozivadæmi [d̥aiːmɪ]české "t" blíže k "d"
    [tʰ]neznělá alveolární aspirovaná plozivatómur [tʰouːmʏr̥]"t" s přídechem
    [ð]znělá dentální frikativaborða [b̥ɔrða]jako "th" v anglickém slově "this"
    [θ]neznělá dentální frikativaþola [θɔːla]jako "th" v anglickém slově "think"
    [f]neznělá labiodentální frikativafinna [fɪnːa]české "f"
    [v]znělá labiodentální frikativahafa [haːva]české "v"
    [ɡ̊]neznělá velární plozivagata [ɡ̊aːd̥a] neznělé "g", zvuk mezi českým "g" a "k"
    [ɟ̊]neznělá palatální plozivagefa [ɟ̊ɛːva]měkké [ɡ̊], jako bychom přidali slabé "j" ke "g"
    [j]palatální aproximantajól [jouːl̥]české "j"
    [ɣ]znělá velární frikativasaga [saːɣa]zadní "tmavé" "g"
    [h]neznělá glotální frikativaheima [heiːma]české "h"
    [ç]neznělá palatální frikativahjóla [çouːla]měkké české "ch", "ch" vyslovené s malým "j"
    [l]alveolární laterální aproximantaloforð [lɔːvɔrθ]české "l"
    [l̥]neznělá alveolární laterální aproximantahlutur [l̥ʏːd̥ʏr̥]neznělé "l", jako bychom řekli "l" šeptem
    [kʰ]neznělá velární aspirovaná plozivakoma [kʰɔːma]"k" s přídechem
    [m]bilabiální nazálamýri [miːrɪ]české "m"
    [m̥]neznělá bilabiální nazálalampi [lam̥b̥ɪ]neznělé "m", jako bychom řekli "m" šeptem
    [cʰ]neznělá palatální aspirovaná plozivakenna [cʰɛnːa]měkké "k" s přídechem, "k" vyslovené s malým "j" a přídechem
    [n]alveolární nazálanemandi [nɛːmand̥ɪ]české "n"
    [n̥]neznělá alveolární nazálamennt [mɛn̥d̥]neznělé "n", jako bychom řekli "n" šeptem
    [s]neznělá alveolární frikativasystir [sɪsd̥ɪr̥]"s" o velmi malý kousek bližší k českému "š"
    [r]alveolární vibrantareynsla [reinsd̥la]české výrazné "r"
    [r̥]neznělá alveolární vibrantahraun [r̥œiːn]neznělé "r", jako bychom řekli "r" šeptem
    [x]neznělá velární frikativalag [laːx]české "ch"
    [ŋ]velární nazálaskyggndur [sɟ̊ɪŋd̥ʏr̥]nosové "n", blízké anglickému "ng" ve slově "strong"
    [ŋ̊]neznělá velární nazálaskyggnt [sɟ̊ɪŋ̊d̥]neznělé nosové "n"
    [ɲ]palatální nazálaangi [auɲɟ̊ɪ]měkké nosové "n"
    [ɲ̊]neznělá palatální nazálabanki [b̥auɲ̊ɟ̊ɪ]měkké neznělé nosové "n"


    * IPA = Mezinárodní fonetická abeceda (angl. International Phonetic Alphabet)
  • Jednotlivým souhláskám (písmenům) odpovídá jeden nebo více souhlásek (fónů).

    Písmeno "k" lze vyslovit několika způsoby v závislosti na pozici a hláskách předcházejících a následujících: [] [] [ɟ̊] [ɡ̊].

  • Souhlásky (písmena) se shlukují do skupin (ang. cluster) a těmto shlukům souhlásek odpovídá jeden nebo více fónů. Charakteristické pro shluky je, že dochází k vypouštění některých fónů a k celkovému zkrácení výslovnosti.

    Např. shluk souhlásek "tns" (např. v slově vatnsfræði) lze vyslovit několika způsoby: [hd̥n̥s], [hd̥s], [].

  • Zadáním souhlásky / shluku souhlásek zobrazíte přehled výslovnosti s příklady a audio ukázkami.V přehledových tabulkách je popsána pouze pozice, na které se souhlásky vyskytují. Z tohoto faktu lze vyvodit chování souhlásek ve slově. Např. "þ", "h" se vyskytuje pouze na počátku slova.
  • Pro detailní přehled výslovnosti navštivte

    Samohlásky (í. sérhljóð)
  • Islandské samohlásky dělíme na jednoduché samohlásky (monoftongy, í. einhljóð) a dvojité samohlásky (diftongy, í. tvíhljóð).

    Jednoduché samohlásky: [a] [ɛ] [ɪ] [i] [ɔ] [ʏ] [u] [œ].
    Dvojité samohlásky: [œi] [au] [ei] [ou] [ai] [oi] [ʏi].

  • Islandské samohlásky (fóny) se částečně liší od českých samohlásek (fónů).
    IPA Název Příklad Výslovnost Informace
    [a]otevřená přední nezaokrouhlená samohl.rata [raːd̥a]české "a"
    [ɛ]polootevřená přední nezaokrouhlená samohl.meta [mɛːd̥a]zavřenější než české "e"
    [e]polozavřená přední nezaokrouhlená samohl.heiður [heiːðʏr̥]české "e", vyskytuje se jen v diftongu [ei]
    [ɪ]téměř zavřená téměř přední nezaokrouhlená samohl.vinna [vɪnːa]podobně jak české tvrdé "y"
    [i]zavřená přední nezaokrouhlená samohl.fínn [fid̥n̥]podobně jak české měkké "i"
    [ɔ]polootevřená zadní zaokrouhlená samohl.lofa [lɔːva]zavřenější než české "o"
    [o]polozavřená zadní zaokrouhlená samohl.bóndi [b̥ound̥ɪ]české "o", vyskytuje se pouze v diftongu [ou] a [oi]
    [ʏ]téměř zavřená téměř přední zaokrouhlená samohl.hundur [hʏnd̥ʏr̥]jako německé "ü", vyslovuje se jako tvrdé y vyslovené s kulatými rty
    [u]zavřená zadní zaokrouhlená samohl.súkkulaði [suhɡ̊ʏlaðɪ]české "u"
    [œ]téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohl.lönd [lœnd̥]vyslovuje se jako "e" vyslovené s kulatými rty (chceme "o" ale řekneme "e")
  • Jednotlivým samohláskám (písmenům) odpovídá jeden nebo více samohlásek (fónů).

    Např. samohlásku "a" lze vyslovit několika způsoby v závislosti na pozici a hláskách předcházejících a následujících: [a] [au] [ai].

  • Samohlásky se shlukují do skupin pouze v případě "au", "ei", "ey" řadících se mezi dvojhlásky.

    Např. v slově "eigandi" [eiːɣand̥ɪ] .

  • Zadáním samohlásky / shluku samohlásek zobrazíte přehled výslovnosti s příklady a audio ukázkami.
  • Pro detailní přehled výslovnosti navštivte

    Délka hlásky
  • Obecně platí, že každá islandská hláska může být krátká i dlouhá. Délka hlásky se ve fonetickém zápise označuje [ː] (symbol podobající se dvojtečce, nicméně jiný).
  • Souhláska je dlouhá zejména při zdvojení souhlásek (písmen).

    Např. ve slově "munnur" se vyskytuje zdvojené "n" a vysloví se [mʏnːʏr̥] .

  • Pro délku samohlásky platí, že první samohláska je dlouhá, pokud jsou splněny následující podmínky. Ostatní samohlásky jsou krátké.
  • a) pokud je první samohláska na koncové pozici.

    Např. ve slově "þvo" [θvɔː] .

  • b) pokud je první samohláska následována krátkou souhláskou (zastoupenou jedním písmenem).

    Např. ve slově "hár" [hauːr̥] nebo "auka" [œiːɡ̊a] .

  • c) pokud je první samohláska následována shlukem souhlásek, kde první souhláska je "p" / "t" / "k" / "s" a druhá souhláska je "v" / "j" / "r" (jmenovitě "pv" "pj" "pr" "tv" "tj" "tr" "kv" "kj" "kr" "sv" "sj" "sr" )

    Např. ve slově "lepja" [lɛːb̥ja] .

  • Ve všech ostatních případech je první samohláska krátká.

    Např. ve slově "vinna" [vɪnːa] .


    Segmenty
  • Slovo lze rozložit do segmentů složených ze a) samostatných samohlásek, b) shluků samohlásek, c) samostatných souhlásek, a d) shluků souhlásek. Rozložení do segmentů slouží k určení pozice jednotlivých segmentů (viz níže) a k určení délky první slabiky.

    Slovo "fingur" rozložíme do následujících segmentů: f (samost. souhláska) + i (samost. samohláska) + ng (shluk souhlásek) + u (samost. samohláska) + r (samost. souhláska)
    Slovo "austan" rozložíme do následujících segmentů: au (shluk samohlásek) + st (shluk souhlásek) + a (samost. samohláska) + n (samost. souhláska)

  • Zadáním slova rozložíte slovo do segmentů.

    Pozice segmentu
  • Výslovnost segmentů závisí na pozici ve slově. Rozlišujeme 3 základní pozice: a) začátek, b) střed a c) konec. V přehledových tabulkách pro usnadnění a aktivní užití rozlišujeme 6 druhů pozic, jmenovitě a) na všech pozicích, b) začátek, c) začátek a střed, d) střed, e) střed a konec, f) konec

    V slově "vera" je souhláska "r" na střední pozici a odpovídá tomu znělá výslovnost [vɛːra] . Na proti tomu v slově "var" je souhláska na koncové pozici a výslovnost je neznělá [vaːr̥] .


    Výslovnost složeného slova
  • Složené slovo se skládá ze slovních členů (2 a více). Koncový segment předchozí části složeného slova a počáteční segment následné části se navzájem ovlivńují - dochází k asimilaci, elizi, ztrátě znělosti / neznělosti, změně zadopatrové hlásky na předopatrovou a obráceně atd.

    Složené slovo "drifás" se skládá ze slova "drif" [d̥rɪːf] a "ás" [auːs]. Koncový segment předchozí části "f" se vlivem počátečního segmentu následné části "á" vysloví zněle.
    Výsledná výslovnost slova je [d̥rɪːvaus]

    Složené slovo "afturábakgír" lze rozdělit na čtyři části: "aftur" , "á", "bak" [b̥aːɡ̊], "gír" [ɟ̊iːr̥]. Neznělá velární ploziva [ɡ̊] zanikne vlivem neznělé palatální plozivy [ɟ̊]. Výsledkem je výslovnost [afd̥ʏraub̥aɟ̊ir̥]

  • Zadáním koncového segmentu předchozí části složeniny a počátečního segmentu následné části získáte výslovnost na pomezí složeného slova.
  • V následujícím přehledu jsou zobrazeny všechny změny na pomezí složeného slova.
  • Pro detailní přehled navštivte
  • Poznámka: Pravidla pro výslovnost složeného slova byla vytvořena tak, že se databázově vytvořily všechny existující kombinace koncového segmentu předchozí části složeniny a počátečního segmentu následující části a následně se porovnala jejich výslovnost v složeném slově se součtem výslovností jednotlivých segmentů odpovídajících jejich pozici. Při databázové operaci nad 52000 hesel se našlo 3035 jedinečných kombinací koncového a počátečního segmentu v složeném slově. Z celkového množství v 781 kombinacích dojde ke změně ve výslovnosti.

    Přípona
  • Přípony se neklasifikují jako část složeného slova. Z toho plyne, že pro správnou výslovnost složeného slova je nutná znalost přípon.

    Např. slovo "hringing" vyslovíme [r̥iɲɟ̊iŋɡ̊] , neboť kořen slova je "hring" a přípona "ing". Naproti tomu slovo "hringiða" vyslovíme [r̥iɲɡ̊ɪða] , neboť první část složeniny je "hring" a druhá část je "iða".

    Seznam nejčastějších přípon
    příponapřípona s koncovkoupříklad
    -ing- -ingur rugl··ingur
    -ing hreyf··ing
    -ingi erf··ingi
    -ingar lækn··ingar
    -ling- -lingur vett··lingur
    -ning- -ningur flut··ningur
    -ning set··ning
    -ningar kos··ningar
    -að- -aður mark··aður
    -nað- -naður skil··naður
    -ar- -ari dóm··ari
    -skap- -skapur kveð··skapur
    -dóm- -dómur lær··dómur
    -leik- -leikur sann··leikur
    -leiki mögu··leiki
    -lát- -látur laus··látur
    -átt- -átta víð··átta
    -sam- -samur starf··samur
    -sem- -semi hamingju··semi
    -nesk- -neskur tékk··neskur
    -neska tékk··neska
    -leg- -legur blíð··legur
    -lega blíð··lega
    -ung- -ungur gler··ungur
    -unga snopp··unga
    -ungi sveit··ungi
    -ung nýj··ung
    -ótt- -óttur blett··óttur
    -ræn- -rænn suð··rænn
    -ræna nor··ræna
    -ern- -erni fað··erni
    -ind- -indi vís··indi
    -and- -andi gef··andi
    -ug- -ugur göf··ugur
    -ugt stöð··ugt
    -ust- -usta þjón··usta
    -ald- -aldur far··aldur
    -uð- -uður söfn··uður
    -úð- -úð dul··úð
    -versk- -verskur ung··verskur
    -verska ung··verska
    -ist- -isti hass··isti
    -ism- -ismi húman··ismi
    -ang- -angur far··angur
    -els- -elsi fang··elsi

    Přízvuk
  • Hlavní přízvuk je vždy na první slabice. U mnohaslabičných slov se vyskytuje vedlejší přízvuk na třetí slabice. Vedlejší přízvuk je na první slabice následujících slovních členů složeného slova. Přízvuky nejsou v našem zápise zaznačeny vzhledem k pravidelnosti.

    Např. výslovnost slova "hestaskál" je [ˈhɛsd̥aˌsɡ̊aul̥] .


    Délka hlásky v složeném slově
  • Délka hlásky v předchozí části složeného slova zůstává dlouhá, pokud splňuje následující tři podmínky:
  • a) pokud je předchozí část tvořena jednou samohláskou nebo končí na samohlásku

    Např. složené slovo "ágjarn" se vysloví [auːɟ̊ard̥n̥] a "félag" se vysloví [fjɛːlax] .

  • b) pokud následující část začíná na samohlásku nebo "h" + samohlásku

    Např. složené slovo "úreltur" se vysloví [uːrɛl̥d̥ʏr̥] a "úthaf" se vysloví [uːtʰaf] .

  • c) pokud předchozí část končí na "p", "t", "k" nebo "s"

    Např. složené slovo "mótbára" se vysloví [mouːd̥b̥aura] .

  • V ostatních případech se délka samohlásky v předchozí části složeného slova zkracuje

    Např. složené slovo "afþakka" se vysloví [afθahɡ̊a] .

  • V běžné řeči zůstává v složeném slově pouze jedna dlouhá slabika a to v první části složeniny, pokud se splnily výše zmíněné podmínky. Ostatní dlouhé slabiky se zkracují.

    Složené slovo "grasflöt" se skládá ze slova "gras" [ɡ̊raːs] a "flöt" [flœːd̥] . Ve výsledné výslovnosti zůstává pouze první dlouhá slabika [ɡ̊raːsflœd̥] .


    Zřetelná řeč
  • Výslovnost závisí na rychlosti výpovědi a zřetelné řeči. V přehledu uvádíme několik případů.

    Slovo "jakobsfífill" vyslovíme [jaːkʰɔb̥sfivɪd̥l̥] (pomalu výrazně) nebo [jaːkʰɔfsfivɪd̥l̥] (zvykle).


    Spodoba a elize ve větě
  • Nepřízvučná samohláska na koncové pozici se může vytratit před samohláskou následujícího slova

    Např. Věta "Komdu inn!" čtená zřetelně se vysloví [kʰɔmd̥ʏɪn]. Nicméně při běžné (normální) řeči se koncové "u" vytratí - [kʰɔmd̥ɪn].

  • Výslovnost písmene "þ" se staně znělá, pokud se vyskytne na začátku slov bez větného přízvuku jako jsou zájmena (þú, þið, þetta ap.) nebo příslovce s podobnou rolí (ukazujích na něco) (þar, þarna, þangað ap.)

    Např. Věta "Hættu þessu!" čtená zřetelně se vysloví [haihd̥ʏ θɛsːʏ]. Při běžné (normální) řeči se počáteční "þ" stane znělým - [haihd̥ʏ ðɛsːʏ].

  • Výslovnost písmene "h" se ztrácí ve větě na počáteční pozici zájmen, které nemají větný přízvuk.

    Např. Věta "Ég sá hana í gær.!" čtená zřetelně se vysloví [jɛx sauː haːna iː ɟ̊aiːr̥]. Při běžné (normální) řeči se počáteční "h" ztratí - [jɛx sau ana iː ɟ̊aiːr̥].

  • U třené souhlásky [θ] a [x] v nepřízvučné koncové pozici může dojít k elizi před slovy začínajícími na souhlásku (např. na konci zájmen, předložek, příslovcí a spojek (zejména u slov "hvað", "það", "", "ég", "og", "mjög", "hingað", "þangað", "með", "eitthvað")).

    Např. Věta "Hvað ertu að gera?" čtená zřetelně se vysloví [kʰvaːθ ɛr̥d̥ʏ aːθ ɟ̊ɛːra]. Při běžné (normální) řeči se koncové [θ] u částice "" ztratí - [kʰvaːθ ɛr̥d̥ a ɟ̊ɛːra]


    Nářečí (í. mállýska)
  • Islandská výslovnost je geograficky konstantní (Kupča 2016). Nářečí existují, ale týkají se zpravidla odlišné výslovnosti určité skupiny hlásek. Nejčastější nářečí viz níže.
  • Tvrdá řeč (í. harðmæli) - "t", "p", "k" se vyslovuje s přídechem uprostřed slova po dlouhé samohlásce, tedy [], [], [], []. Užívané zejména na severovýchodě Islandu. Opakem je měkká řeč (í. linmæli), jenž je považována za standardní výslovnost.

    Např. slovo "latur" vyslovené nářečně [laːtʰʏr̥] místo obvyklého [laːd̥ʏr̥] .

  • Znělá výslovnost (í. raddaður framburður) - použití znělého "l", "m", "n", "ð" před "p", "t", "k". Užívané zejména na severovýchodě Islandu. Opakem je neznělá výslovnost (í. óraddaður framburður), jenž je považována za standardní výslovnost.

    Např. slovo "vantar" vyslovené znělou výslovností je [vantʰar̥] místo obvyklého [van̥d̥ar̥].

  • Výslovnost -ngl - výslovnost shluku hlásek "ngl" [ŋɡ̊l] místo [ŋl] (standardní výslovnost). Užívané zejména na severovýchodě Islandu.

    Např. slovo "hringla" vyslovené -ngl- výslovností je [r̥iŋɡ̊la] místo obvyklého [r̥iŋla] .

  • Výslovnost -bð - výslovnost shluku hlásek "" [b̥ð] místo [] (standardní výslovnost). Užívané zejména na severovýchodě Islandu.

    Např. slovo "hafði" vyslovené -bð- výslovností je [hab̥ðɪ] místo obvyklého [havðɪ].

  • Výslovnost -gð - výslovnost shluku hlásek "", "ggð" [ɡ̊ð] místo [ɣð] (standardní výslovnost). Užívané zejména na severovýchodě Islandu.

    Např. slovo "sagði" vyslovené -gð- výslovností je [saɡ̊ðɪ] místo obvyklého [saɣðɪ].

  • Výslovnost -hv - výslovnost shluku hlásek "hv" na počáteční pozici jako [xv] místo [kʰv] (standardní výslovnost). Užívané zejména na jihovýchodě Islandu.

    Např. slovo "hvar" vyslovené -hv- výslovností je [xvaːr̥] místo obvyklého [kʰvaːr̥] .

  • Výslovnost jednoduché samohlásky v oblasti Skaftafell (í. skaftfellskur einhljóðaframburður) - výslovnost dlouhé samohlásky v případě, kdy "a", "e", "i", "o", "u", "ö" předchází "gi" (vyslovené [ji]). Užívané zejména na jihovýchodě Islandu (okres Skaftafellssýsla). Opakem je standardní výslovnost dvojhlásky (í. tvíhljóðaframburður).
    Poznámka: označení výslovnosti vyplývá z faktu, že ve standardní výslovnosti vyslovujeme jako dlouhou dvojhlásku, kdežto v opačném případě jako jednoduchou hlásku.

    Např. slovo "hagi" vyslovené tímto druhem výslovnosti je [haːjɪ] místo obvyklého [haijːɪ] / [hajːɪ].

  • Výslovnost jednoduché samohlásky v oblasti Západních fjordů (í. vestfirskur einhljóðaframburður) - výslovnost jednoduché hlásky [a], [ɛ], [œ] před "ng" a "nk" místo obvyklé výslovnosti dvojhlásky [au], [ei], [œi]. Užívané v Západních fjordech.

    Např. slovo "banki" vyslovené tímto druhem výslovnosti je [b̥aɲ̊ɟ̊ɪ] místo obvyklého [b̥auɲ̊ɟ̊ɪ] .

  • Výslovnost -rn a -rl - výslovnost shluku hlásek "rn" a "rl" na pozici buď mezi samohláskami nebo na koncové pozici po samohlásce jako [rn] a [rl] místo [rd̥n] a [rd̥l] (standardní výslovnost). Užívané zejména na jihovýchodě Islandu.

    Např. slovo "varla" vyslovené -rl výslovností je [varla] místo obvyklého [vard̥la] .


    Výjimky
  • Islandština je charakteristická velkým množstvím pravidel a rovněž nepřeberným množstvím výjimek. Výjimky se vyskytují i ve výslovnosti.
    "Engin regla án undantekningar!" (Jón Gíslason segir)

    Např. slovo "ungæðisháttur" vyslovíme [uɲɟ̊aiðɪshauhd̥ʏr̥] . A kde je výjimka :)? Jedná se o složené slovo skládající se z několika částí - "ung" + "æðis" + "háttur".
    Přitom první a druhou část bychom podle pravidel vyslovili [uŋɡ̊aiðɪs]. Druhá část složeniny se chová jako přípona a ovlivňuje hlásku před sebou.

    Generování výslovnosti
  • Zadáním slova zobrazíte jeho výslovnost.