[sveiːɣʏr̥] - m (-s / -ar, -ar) 1. oblouk, ohyb, zakřivení bugða taka sveig á leið sinni vzít to obloukem, zajet si taka á sig sveig til að (gera e-ð) širokým obloukem se vyhnout (dělání (čeho)), zdaleka se vyhnout (dělání (čeho)) 2. věnec, girlanda krans blómsveigur věnec květin