[hœːvʏθ] - n (-s, -) hlava kollur bera hönd fyrir höfuð sér bránit se, hájit se bíta höfuðið af skömminni přen. mít z ostudy kabát berja höfðinu við steininn přen. jít hlavou proti zdi, bojovat s větrnými mlýny e-að vex e-m yfir höfuð přen. (co komu) přerůstá přes hlavu eiga hvergi höfði sínu að halla přen. nemít kde složit hlavu fara á höfuðið zbankrotovat, přijít na mizinu fara huldu höfði zamaskovat se heita í höfuðið á e-m přen. mít jméno po (kom) (především po žijícím člověku) hitta naglann á höfuðið přen. uhodit hřebíček na hlavičku láta e-n heita í höfuðið á e-m pojmenovat (koho) po (kom) (především po žijícím člověku) láta undir höfuð leggjast að (gera e-ð) přen. pustit z hlavy (dělání (čeho)) leggja fé til höfuðs e-m vypsat odměnu za hlavu (koho) nefna e-n í höfuðið á e-m pojmenovat (koho) po (kom) (především po žijícím člověku) nefna barnið í höfuðið á föðurömmu sinni pojmenovat dítě po své babičce stinga höfðinu í sandinn přen. strkat hlavu do písku það stígur e-m til höfuðs impers přen. stoupá to (komu) do hlavy