[afsœɡ̊ʏn] - f (-sökunar, -sakanir) omluva, prominutí, ospravedlnění fyrirgefning biðja e-n afsökunar (po)žádat (koho) o prominutí biðjast afsökunar refl omluvit se Hann baðst afsökunar. Omluvil se. hafa e-ð sér til afsökunar mít (co) na svou omluvu
Islandsko-český studijní slovník
afsökun
af··|sökunSlovo patří mezi 2800 nejfrekventovanějších slov.