- útburður
- [uːd̥b̥ʏrðʏr̥] - m (-ar) 1. roznos, distribuce (novin ap.) blaðaútburður 2. vystěhování, vysídlení útburður úr húsi 3. hist. odložení (nechtěného) dítěte (za účelem zbavení se dítěte; následkem byla smrt dítěte) barnsútburður 4. hist. odložené dítě (dítě ponechané svému osudu na odlehlém místě (v přírodě)) útborið barn
m
(-ar)
[uːd̥b̥ʏrðʏr̥]
3.
hist.
odložení (nechtěného) dítěte
(za účelem zbavení se dítěte; následkem byla smrt dítěte)
(≈ barnsútburður)
jednotné číslo | ||
---|---|---|
h | bez členu | se členem |
nom | ~burður | ~burðurinn |
acc | ~burð | ~burðinn |
dat | ~burði | ~burðinum |
gen | ~burðar | ~burðarins |
útburður | til | viðtakandi | 3.6 |
útburður | er eiginleiki | stúlkubarn | 3.1 |
útburður | er eiginleiki | póstur | 2.7 |
útburður | með | hraðboði | 1.7 |
forgangur | við | útburður | 1.1 |
húsaleigunefnd | eftir | útburður | 0.9 |
útburður | og | útlagning | 0.8 |
útburður | er eiginleiki | gamalmenni | 0.7 |
útburður | er eiginleiki | ungbarn | 0.6 |
útburður | frumlag með | veina | 0.4 |
skaðabótamál | af | útburður | 0.3 |
(+ 8 ->) |